Časopis Dialóg

                    Jiří Dohnal      kazateľ v Rovinji

 Misia – Chorvátsko  

Chtěl jsem nejdřív napsat nějakou zprávu o tom, co se tady děje, ale protože se tady nic závratného neděje, tak jsem to po dvou hodinách vzdal a napsal jsem to, co mi v poslední době Pán klade na srdce a to je BUDÍČEK!

Kolik je hodin?    Jiří Dohnal (Kazateľ-misionár v Rovinji.)

Když tady u nás v Rovinji přijde podzim, je to parádní podívaná. Město se vylidní, vlaštovky se shlukují v hejna a posedávájí na stromech a římskách, aby se připravili na odlet do ještě teplejších krajin, než je ta naše. Listí na stromech v parcích a podél cest hrají všemi barvami a poletují v chladnoucím větru. Všichni víme, že přišel podzim. Jak to víme? Je to vidět a cítit.

V Izraeli byl jeden kmen, který měl zvláštní dar. Byli to synové Izacharovi a „uměli rozumět časům a věděli, co má Izrael dělat“ (1Par 12, 33). Rozumět časům a vědět, co máme právě v tomto čase dělat, je otázkou života a smrti.

Vzpomeňme si na Jozefa v Egyptě. Ve faraonově snu rozpoznal Boží ciferník, na kterém ručičky ukazovaly 7 let hojnosti, po kterých přijde 7 let hladu. Josef rozuměl času, ve kterém žil a věděl, co se má udělat. A díky tomu zachránil milióny lidí před smrtí hladem.

Na našich hodinkách jsou čísla, na Božích jsou „znamení časů“. Víme, v jakém čase právě žijeme a co bychom měli dělat? Ježíš farizeům a saduceům vyčítal, že umí rozeznávat meteorologická znamení, ale „znamení časů“ nikoli.

Mt 16, 2–3: On jim však odpověděl: „Když nastane večer, říkáte: ‚Bude pěkně, neboť se nebe červená.‘ A ráno: ‚Dnes bude bouřka, neboť se červená zamračené nebe.‘ Vzhled nebe tedy rozeznávat umíte, a znamení časů nikoli?

A právě proto tito učenci propásli den svého navštívení. Mesiáš přišel až k nim – znamení byla naprosto jasná –, ale oni ho nepoznali. Ježíš kvůli tomu nad Jeruzalémem zaplakal (Lk 19, 41–42).

A my dnes žijeme v čase očekávání Kristova druhého příchodu a je velmi důležité vědět, kolik hodin je na Božích hodinách, abychom nepropásli jeho příchod, podobně jako farizeové a saduceové.

Řím 13, 11: Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.

Pavel předpokládal, že křesťané v Římě vědí, v jakém čase žijí a že vědí, že nastala hodina, kdy je potřeba, aby procitli ze spánku. Je jasné, že je zde řeč o duchovním spánku. To je to, s čím máme dnes problém. S duchovní dřímotou a spánkem. Když Ježíš popisuje, jak na tom bude církev před jeho příchodem, mluví o deseti pannách, které vyšly naproti Ženichovi. Deset jich bylo pošetilých a pět moudrých. Pošetilé si s sebou nevzaly olej v nádobkách, zatímco moudré ano. A když ženich dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Dokonce i ty panny, které byly moudré – které měly lampy i olej (Písmo a Ducha), usnuly spolu s pošetilými pannami. Ano, to je to, s čím dnes – na konci věků – bojujeme. S duchovní dřímotou a spánkem. 

1Tes 5, 1–9: „O časech a dobách, bratři, nepotřebujete, aby vám bylo psáno. Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. Když lidé budou říkat: ‚Pokoj a bezpečí‘, tehdy na ně náhle přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl jako zloděj. Neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě. Proto tedy nespěme jako ti ostatní, nýbrž buďme bdělí a střízliví. Vždyť ti, kdo spí, spí v noci, a ti, kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečeni v pancíř víry a lásky a v přilbu naděje spasení. Neboť Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ 

Ve verši 6 Pavel píše: „Nespěme jako ostatní.“ Podle tohoto verše Bible dělí lidi na 2 skupiny: ti, kteří bdí a ty ostatní – kteří spí. Kdo jsou ti ostatní? Hned nás napadne, že to jsou nevěřící – ale chyba! Už jsme si řekli, že všechny panny usnuly a Pavel nás burcuje, abychom se probudili ze spánku. A na mnoha místech Ježíš naléhá, abychom bděli. Bible jasně mluví o tom, že i křesťan může dřímat a usnout. 

Známky dřímoty:

Člověk nikdy neusne najednou. Nejdřív přijde dřímota. Jak to vypadá, když přijde duchovní dřímota?

Známky dřímoty: Ztráta vůle – ještě si jsi více-méně vědom toho, co se kolem tebe děje, ale nemáš vůli cokoli udělat. I když sílu bys měl, nemáš vůli. Jseš si vědom toho, že tvé manželství se kinklá jako mléčný zub, že tvé děti rostou jako dříví v lese a jsou na nejlepší cestě odpadnout od Boha; že tvůj osobní vztah s Bohem za moc nestojí, ale nechce se ti nic dělat. Tomu se říká ztráta motivace. Tento stav dřímoty se stává příjemnějším než všechny pokusy o změnu, o kterých víš, že jsou dobré a dokonce nutné. Taková je duchovní dřímota – nejdřív se projeví na věcech, které jsou nejdůležitější, nebo kdysi byly. Říkáme si: „Udělám to později... trochu později...“ a tomu se říká odkládání. Po čase člověk neodkladné věci zasune do šuplíku „odloženo na neurčito“, a tu se přidá sebeklam. Přesvědčujeme sami sebe, že teď z nějakého důvodu nemůžeme, a přitom nechceme – výmluvy. Člověk, který  duchovně dříme, i když slyší Boží hlas jakoby z dálky, stejně nereaguje – pasivita a rezignace. Nechá se ovládnout tím, nad čím by měl vládnout – kapitulace. 

Známky spánku

Známky spánku: už si nejsi vědom ničeho – upadl jsi do spánku a nejsi schopen zhodnotit, co se kolem tebe i v tobě děje a kam to spěje. Ztratil jsi pojem o čase. Nemáš kontrolu nad svou myslí a okolím. Stal jsi se zranitelný a vystaven všem vlivům. Nemáš vliv na okolí – ono má vliv na tebe. Kdokoli může přijít a okrást tě, protože spíš. I kdyby přišel sám Ježíš nebo sám Satan, ty to nepoznáš. Nechává tě chladným. Manželství se ti může hroutit, ale tebe to nechává chladným. Ve sboru bude seminář o manželství, ale tebe to nechává chladným. S dětmi to jde s kopce, ale tebe to nechává chladným. Církev tě nechává chladným. Tvůj osobní vztah s Bohem je na nule a tebe to nechává chladným. Nejsi ani radostný ani smutný, protože duchovní spánek je emocionální hrob. A i kdybys slyšel kázání přesně do tvé situace, tebe to ani nenadchne, ani neznepokojí, nechá tě to chladným. Kdybys přečetl v Bibli verš přesně pro tebe, bude to vypadat stejně. A kolem tebe se pomalu tyčí pevnost přesvědčení, že za tvůj spánek může okolí, prostředí a ti druzí. 

Co způsobuje dřímotu?

Když padají bomby a vzduchem lítají kulky, člověk na spánek nemá pomyšlení. Když jsem v boji, nehrozí, že usnu. Všiml jsem si, že když jde v mém životě všechno jako po másle, když je klid a bezpečí, když přijímám požehnání za požehnáním, mám sklon duchovně polevit. Tak trochu si zdřímnout. Asi to známe všichni. Naše úspěchy, finanční jistota, hojnost, zajištěnost se můžou stát falešným zdrojem pokoje a pocitu bezpečí. Zdá se, že období klidu, pokoje a požehnání je pro nás nebezpečné. Ano, pokud naše srdce přestane být vděčné. Pak se všechno to požehnání změní v Apaurin, který nás falešně uklidní a připraví na spánek. 

A co způsobuje spánek?

Jsou to flámy, opilství a starosti o pozemské věci. Ježíš varuje: „Dejte si pozor, aby v těch dnech nebylo vaše srdce zatíženo flámováním, opilstvím a starostmi každodenního života, aby vás onen den nezaskočil.“ (Lk 21, 34).   

Tyto věci působí jako Hypnogen. Když se honíme za pozemskými věcmi, jsme jako hypnotizovaní – nic neslyšíme a nevidíme, jen to, za čím se honíme. A skoro vždycky to jde ruku v ruce s opilstvím a flámy. Nic nás tak spolehlivě neuspí, jako právě posedlost pozemskými věcmi. 

Bible říká, že Ježíš přijde znenadání jako zloděj v noci a většina lidí jeho příchod zastihne, když budou spát. Jen malý počet lidí bude bdít a Ježíše čekat. Oni budou vpuštěni na svatbu Beránkovu, respektive vytrženi k němu, a na ostatní přijde Boží hněv (1Tes 5, 9). Tehdy ti, kdo spali, procitnou, ale už bude pozdě, protože na zemi nastane veliké soužení a spasení bude možné jen skrze mučednickou smrt.

Takže odpovídám na otázku v úvodu tohoto článku – Kolik je hodin? Právě udeřila hodina, kdy se máme probudit z dřímoty a spánku, zapálit své lampy a vyjít naproti našemu Ženichovi.